Pozor! U lukostřelby je velký rozdíl v tom jestli jste leváci nebo praváci. Následující postupy jsou psány pro praváky. Leváci budou postupovat přesně zrcadlově obráceně.

 Správný postoj: K cíli se stavte vždy bokem a mírně se rozkročte. Stůjte tak aby obě vaše nohy byly v linii střelby. Tělo držte též bokem a rovně. Žádné zaklánění ani předklánění (ničili byste si zbytečně páteř).

 Správné držení: Držte luk v levé ruce a napínejte tětivu pravou rukou (je pro vás silnější). Luk držte pevně ale ne křečovitě. Mírně stočte zápěstí směrem k sobě a trochu povolte loket. Předejdete tak tomu že vás při vypuštění šípu uhodí tětiva do předloktí. Pokud máte silnější luk je víc než vhodné vyrobit si chránič. Tětiva se správně drží zaháknutím za poslední články ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku. Šíp mějte na tětivě v drážce mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Dlaň s prsty držte co nejvíc rovně (samozřejmě vyjma posledních článku), palec směrem dolů do dlaně. Tímto držením získáte nejen možnost pořádně zamířit (vysvětlím níže) ale je to zároveň způsob jak rukou udržet největší nátah luku. Jednou a provždy prosím zapomeňte na držení šípu v tětivě pokrčeným ukazováčkem a palcem. Nejenže tímto způsobem nenatáhnete silnější luky protože je prostě neudržíte, nejenže nemůžete pořádně zamířit, ale je to ten největší a hlavní ukazatel podle kterého se pozná dobrý lučištník od špatného. Při natahování luku by měla být ruka od lokte po ohnuté články prstů zcela povolená (nenatahujete svaly předloktí, ale paží).

 Správné míření: Je v podstatě úplně stejné jako u palných zbraní kdy se přes hledí díváte na mušku a zaměříte cíl. U luku hledí nahrazuje tětiva a mušku nahrazuje hrana luku nad základkou. Přes tětivu podél hrany luku zaměřujeme cíl. Jak toho ale docílit? Když natahujeme luk, ruku s tětivou si přitáhneme až k bradě, tak že ukazováček kopíruje bradu a lícní kost. Nebojte se ruku přiložit až těsně k obličeji (na obličej). Tětiva by vám pak měla procházet uprostřed vašich úst a dotýkat se špičky vašeho nosu. Mírným natočením hlavy doprava a zavřením levého oka pak můžete tím pravým nerušeně jakoby skrz tětivu a podél hrany luku mířit. U sportovní lukostřelby, kde se opravdu míří velmi přesně je míření skrz tětivu dokonce vyřešeno tzv. průhledem do tětivy. Je to malý kousek plastu, který se vkládá doprostřed mezi samotná vlákna tětivy a uprostřed něhož je malý otvor který pak slouží k míření. Tím se odstraní i poslední, byť malá, nepřesnost a člověk se pak opravdu dívá a míří samotným středem tětivy.

 Vypuštění šípu: Tak jako u míření i tady je to hodně podobné palným zbraním. Pokrčené články prstů fungují obdobně jako spoušť. Prostě v klidu míříte a když máte jasno, pouze povolíte poslední články. Zbytek těla zůstane strnulý. Běžnými chybami bývá povolení ruky držící luk nebo že ruka jež pouští tětivu ji následuje. Obojí záporně ovlivňuje dráhu letu.

 Přesná střelba: Postavte se bokem k cíli a mírně se rozkročte. Nohy i ramena mějte v linii střelby. Luk držte volně v levé ruce u nohy. Uchopte šíp za konec s drážkou. Pozvedněte luk skoro vodorovně. Nejdřív položte šíp na základku a až poté zasuňte tětivu do drážky (je to nejrychlejší způsob). Nátah luku lze provést dvěma způsoby. Zespodu : Luk je spuštěn vodorovně u levé nohy. Zvedněte luk do výše ramen, stočte ho do vertikální polohy a současně natáhněte. Seshora : Luk je spuštěn vodorovně u levé nohy. Zvedněte jej do výše nad hlavu a cestou jej stočte do vertikální polohy. Zaráz jej spusťte do výše ramen a natáhněte. U obou způsobů šíp míří vždy směrem k terči. Tětivu natáhněte až k bradě a lícní kosti (viz. výše). Loket pravé ruky jenž drží tětivu se snažte držet v rovině s nataženou levou rukou a rameny (a když ne, raději jej vykloňte nahoru). Nepředklánějte či nezaklánějte ani hlavu natož trup. V klidu zaměřte svůj cíl pomocí tětivy a hrany luku. Máte li zamířeno, pouze povolte prsty držící tětivu a chvíli se nehýbejte, abyste si mohli být jistí že váš pohyb neovlivní vypuštěný šíp.

 Instinktivní střelba: Nebo také střelba bez míření. Vyžaduje spoustu praxe (tak 2-3 roky) a dobrý odhad. Od přesné střelby se liší tím, že úplně vynecháte míření. Vše je pouhý odhad. Můžete, ale nemusíte střílet plným nátahem.

 Bojová střelba (podle zkušenosti z bitev): Tady opravdu musíte použít vše co umíte. Bitvy jsou nevyzpytatelné. Někdy máte spoustu času. Jindy nestihnete ani nasadit druhý šíp. Občas musíte střílet při běhu a někdy zase jen rychle utíkáte. Pravdou je že zde využijete nejvíc instinktivní střelbu. Je tu zapotřebí hodně rychlosti.

 Nejlépe se střílí do seřazených jednotek, jsou velké, neobratné, a navíc to většinou ani nečekají. Nevýhodou je že to pro vás znamená ztracený šíp. Střílejte pokud možno na co největší dálku. To je opravdová výhoda luku, která bývá velmi často nevyužita a proto se luky hodně podceňují.

 Dalším takovým rájem pro lučištníka jsou dvě proti sobě bojující řady. Vlastní řada vás chrání a v řadě protivníků je spousta těch, kteří mají dost co dělat v boji na blízko a nechrání se před šípy. Nestřílejte do těch co se na vás dívají. Mají šanci se vašemu šípu vyhnout. Lepší je střílet do těch kteří jsou zaměstnaní bojem. Nestřílejte bezhlavě. Vyčkejte si na tu pravou chvíli. Každý šíp by měl mít svůj cíl.

 Druhy trénování

 Tyč – střelba na metr dlouhou tyč zaraženou v zemi tlustou 2-3 cm na vzdálenost deseti metrů. Pokud dosáhnete přesnosti 8 z 10-ti pak jste dobří.

 Želva – Zvláštní způsob kterým se lovili želvy. Měli tak pevný krunýř, že nešel prostřelit přímo. A tak lovci vypouštěli své šípy kolmo do vzduchu, když se pak ve velké výšce šípy otočily, pádem k zemi nabrali větší rychlost a sílu než jakou by jim mohl propůjčit luk a prorazili tak krunýř želvy. Stačí dát na zem tričko a tímto způsobem se zkusit trefit na vzdálenost deseti metrů.
Mimochodem tenhle druh střelby (horním obloukem) se na dřevárnách nikdy nepoužívá.

 Rychlost – Mějte připraveno pět šípů. Vystřelte první z nich kolmo do vzduchu. Vystřelte druhý ještě dřív než první dopadne na zem. Třetí vystřelte dřív než dopadne na zem druhý atd. Pokud ve vzduchu udržíte víc jak tři šípy pak jste dobří.

 Zásady střelby do lidí:
Nikdy nemiřte a nestřílejte na hlavu.
Snažte se nestřílet do slabin.
Pokud střílíte na někoho opravdu z blízka (5m a méně) nepoužívejte plný nátah luku.

 Orientace luku pro praváky: Základka pro šíp musí být umístěna vždy přesně uprostřed luku a to na jeho levé hraně (pokud byste ji umístili na straně pravé, šíp by při střelbě zanášel doprava).

 Nošení toulce:
- toulec můžete nosit u pasu (trochu překáží) nebo šikmo přes záda (musí být opravdu dobře udělaný, abyste na něj dosáhli a aby se z něj nevysypaly šípy, když se předkloníte)
- zvažte, zda budete mít šípy v toulci bambulí ven (víc se jich tam vejde, ale po vytažení je musíte otočit – a máte na to jen jednu ruku) nebo bambulí dolů (pak by měl být toulec dole výrazně širší než v ústí)A ještě pár věcí k lukostřelbě na dřevárnách:
- při akci se běžně používají i cizí šípy, které k vám střílí nepřítel. Po akci se však všichni lučištníci sejdou u organizátorů, odevzdají cizí šípy a vezmou si vlastní (je dobré mít vlastní šípy nějak označené, abyste si je spolehlivě poznali).
- během akce se šíp může poškodit (naprasklá tyčka, uvolněná hlavice), proto šíp před výstřelem vždy alespoň letmo zkontrolujte. Nalomené šípy raději zlomte, uvolněné hlavice či ohnuté tyčky nepoužívejte (ale obojí (i jen bambule) odevzdejte na konci akce – majitel si je opraví).
- nespoléhejte na cizí střelivo a doneste si svoje vlastní šípy. Tak 15-20 šípů je rozumné minimum.