Základy šermu

O čem je dřevěný šerm? O hraní si na boj.

Sváří se nám tu tři věci: realističnost, bezpečnost a zábavnost takové činnosti. Různí lidí mají různé priority, já osobně to řadím takto: 1) bezpečnost (nechci být zraněn, ani zranit ostatní, je to zábava), 2) zábavnost (zajímavost, hratelnost, prostě abychom si to užili), 3) realističnost (mimochodem víte, že plně realisticky nebojuje vůbec nikdo? ani historičtí šermíři – možná tak s polstrovaným mečem z plastové trubky, v plné zbroji a stejně si nedovolí všechno – prostě je to moc nebezpečné)

Nejde o reálný boj. Nejde o to, dostat protivníka za každou cenu. Většina riskantních bojových technik je zakázaná nebo přísně omezená, bojuje se pomalejším tempem, aby bylo možné dobře kontrolovat zbraň, nebojuje se plnou silou, ale údery jsou brzděné. Lidé, nebojují jako zuřiví maniaci, ale hrají si na boj. Pokud to někdo nedodržuje a bojuje jako hovado, nebo vám dokonce tvrdí, že je to u nás normální, tak ho pošlete do háje. Boj bude na dřevárnách takový, jaký si ho uděláme.

Pozor! Dřevěný šerm a historický šerm se od sebe markantně liší! Používané zbraně a zbroje mají velice odlišné vlastnosti a i cíle šermu jsou výrazně rozdílné. Dřevěné zbraně nemají velkou hmotnost a setrvačnost, jinak se kryje, nefungují smyk, vazba a jiné základní prvky šermu, jsou zakázané body a téměř veškerý kontaktní boj, nebojuje se na první vážný zásah, ale na více životů, různé zásahové plochy jsou rovnocenné, mnohé klíčové zásahové plochy jsou zakázané atd. Proto ne vše, co můžete znát z historického šermu, je použitelné, vítané a bezpečné na šermu dřevěném (i když samozřejmě dobré základy v historickém šermu se vám vyplatí). V dřevěném šermu jde více o obratnost a uplatnit se v něm mohou dobře i slabší jedinci a dívky.

O co v šermu dřevěnými zbraněmi jde? Zasáhnout ostřím své zbraně zásahovou plochu nepřítele tak, aby to vypadalo jako reálný a vážný zásah a aby se ve skutečnosti nikomu nic nestalo. Takových zásahů musíte zpravidla uštědřit nepříteli více (každý má více "životů"). Mělo by to vypadat jako pestrý a zajímavý šerm a přitom to být hodně bezpečné.

Držení zbraně je často opomíjenou záležitostí. Pravou rukou (jste-li pravák) pevně uchopte meč těsně pod příčkou, tak aby ostří směřovalo ve směru prvních kloubů na prstech (pokud máte oválný jílec, je to tak přirozené, pokud kulatý, musíte si to trochu hlídat). U obouruční zbraně uchopte meč i levou rukou a to co možná nejdále od první (abyste měli co největší páku mezi rukama), malíček levé ruky by měl být až za hlavicí (doufáme, že jste si ji udělali tak šikovně, že za ni lze meč držet, že ) Pokud zbraň nemá jílec (sekery, palice), tak držte ruce dostatečně daleko od sebe, abyste mohli zbraň dobře kontrolovat (obvykle cca 30-40cm). Ruce nedávejte nikdy úplně k sobě a to ani (zvláště) při doseku, nemáte pak potřebnou sílu na zvládnutí zbraně. Po celou dobu šermu držte zbraň pevně, nepouštějte ji, nepovolujte stisk ruky, nepřetáčejte ji v ruce apod.

Střeh je základní postoj šermíře, dodává mu stabilitu při nejrůznějších útocích a obranách a umožňuje mu rychlý pohyb všemi směry. Základní střeh je na obrázku vlevo. Při střehu mějte pokrčené nohy (nejlépe tak, aby bylo koleno nad špičkou nohy) a nízké těžiště. Čím nižší budete mít střeh (jakkoliv je to namáhavé), tím stabilnější a pohyblivější budete (budete dělat delší kroky). Rozhodně nikdy nepropínejte nohy a to ani při odpočinku. Zatáhněte (podsaďte) zadek (jako byste drželi mezi půlkami zadku pětikorunu) a trup držte rovně (svisle). Nekrčte se, nehrbte, nepředklánějte se ani nezaklánějte (ani při secích a krytech!) Váhu mějte rozloženou rovnoměrně na obou nohách 1:1. Nohy mějte chodidly i koleny kolmo na sebe. Přední nohu mějte zhruba směrem k nepříteli. Koleno držte rovně ve směru špičky, neprohýbejte ho dovnitř.

Zadní noha by měla být patou až za linií přední nohy (viz obrázek vpravo). Mezi patami by měla být mezera alespoň na jednu stopu, jinak hrozí ztráta rovnováhy. Pokud je vepředu pravá noha, jde o pravý střeh, pokud levá, jde o levý střeh. Trup mějte otočený k nepříteli čelem (obouruční zbraň, kombinace dvou zbraní) nebo částečně bokem (jednoruční zbraň se štítem – štítem dopředu) nebo bez štítu (zbraní dopředu). Meč nebo jinou zbraň mějte volně v pokrčené ruce a buď jí miřte na nepřítele (vymezujete si tím prostor, ale nemůžete ji použít, protože nesmíte bodat) nebo lépe ji mějte napřaženou a nachystanou k seku. Pokud máte druhou ruku volnou, držte ji pohotově (asi 10cm vedle brady), je možné s ní zachytit ruku nepřítele, topor jeho sekery apod., případně zoufale vykrýt útok směřující na obličej či krk. Střeh zachovávejte během boje neustále. Než si na něj zvyknete, tak to sice pár měsíců trvá a nohy při tom bolí, ale v boji se vám to pak bohatě vyplatí.

Velmi častou chybou je na dřevárnách to, že se bojující předklání, hrbí a používají svou hlavu de facto jako štít. Ona hlava je sice nezásahová plocha, ale zásah do ní může být dost bolestivý a nebezpečný. Nedělejte to. Tím, že se skrčíte nebo předkloníte přiblížíte hlavu k nepříteli a snížíte ji do výšky, kde nejvíce létají čepele. Není žádny div, když to do ní schytáte. Kromě rizika pro hlavu vás předklon i omezuje v rychlém a pohotovém pohybu a to je citelné omezení. Nejčastější způsob chybného předklonu je, ten, kdy se bojující ve střehu ohne v pase, předkloní a vytrčí zadek do boku. K nepříteli stojí bokem a koleno jeho přední nohy není k rovně k nepříteli. To je špatně (schválně zkuste na zákolenní lehce zatlačit seshora).

Během celého souboje stůjte oběma nohama celou plochou pevně na zemi (žádné holubičky při příliš natažených secích), jen tato pevná opora vám zajišťuje stabilitu a chrání vás před pádem. Nestůjte na hraně nohy ani nešoupejte nohy po zemi (hrozí uklouznutí či zakopnutí) a když našlapujete, nepokládejte nohu rovnoměrně celou plochou, ale nejdříve špičku či patu (co je pro daný krok přirozenější) a pak až zbytek nohy. Tímto způsobem si nejprve „ohmatáte“ nerovnosti terénu a omezíte riziko ztráty rovnováhy.

Vedle střehu je klíčové i to, jak se v něm umíte pohybovat. Pohybujete se buď kroky (z levého střehu do pravého a naopak) nebo přísuny, odsuny, předkroky a zákroky (střeh zůstává zachován, posune se nejprve jedna noha a druhá dokročí). Během celého pohybu zůstávejte v nízkém stabilním střehu. Při chůzi se nehoupejte nahoru a dolů, snažte se, aby se celá horní polovina těla pohybovala jen vodorovně. Cvičte pohyb dopředu, dozadu, ale i do stran. Různé úhyby, ústupy, útoky i obcházení nepřítele. Po celou dobu zůstávejte ve střehu, mějte pokrčené nohy kolmo na sebe a stůjte rovně. Během pohybu se „nehoupejte“. Váš trup by měl být stále v jedné rovině a neměl by se pohybovat nahoru a dolů – tím totiž jasně upozorníte nepřítele, že se blížíte.

Ze začátku budete dělat ve svém postoji chyby, sami si je ale neuvědomíte. Ideální je, když požádáte nějakého kamaráda, aby vás při boji pozoroval a hlídal vaše chyby (ten kamarád by měl vědět, co má sledovat – čím zkušenější, tím lepší).

 Velmi důležité je dokázat odhadnout a udržet správnou vzdálenost od nepřítele. Tak daleko, abyste na vás nepřítel při natažení ruky se zbraní těsně nedosáhl (s malou rezervou, kdyby se předklonil), ale ani o kousek dál, abyste na něj dosáhli krátkým krokem v okamžiku kdy udělá chybu nebo poleví jeho pozornost. Je to velice důležité, hodně to cvičte. Kdybyste se totiž k nepříteli dostali blíž, mohl by po vás rychle seknout a pokud se při tom nemusí pohnout tělem, je takový útok tak rychlý, že ho většinou nejde vykrýt. Pamatujte si: příliš krátká vzdálenost = automatický zásah (a pokud si k vám nepoučený protivník stoupá moc blízko, zasahujte ho)..

Nápřah k seku nezanedbávejte. Podle pravidel musí každé ráně předcházet zřetelný nápřah, tj. úder nesmí být veden jen pohybem zápěstí a zbraň musí opsat alespoň čtvrtkruh. Pokud budete na nápřahy kašlat a sekat jen letmými pohyby zápěstí (dřevěné zbraně to bohužel umožňují), nepřítel vám takové rány nemusí uznávat! Při nápřahu ale dbejte, abyste se nezapřahovali (viz obrázek vpravo) a tak svým nápřahem neohrožovali spolubojovníky za vámi a vedle vás. To je jedno ze základních bezpečnostních pravidel.

Při nápřazích ale i při dosekávání seků (pokud třeba promáchnete) by vaše ruce neměly nikdy zajít za tělo, ale stále by se měly držet těsně před tělem. Nemáchejte zbytečně dozadu, tam vám meč na nic není. Také si nikdy nezakrývejte výhled rukama (v nápřahu ani v krytu).

Při nápřazích ale i při dokončování seků (pokud třeba promáchnete) by vaše ruce neměly nikdy zajít za tělo, ale stále by se měly držet v rovině těsně před tělem. Nemáchejte zbytečně dozadu, tam vám meč na nic není. Také si nikdy nezakrývejte výhled rukama.

Při nápřazích se snažte, aby se vaše zbraň pohybovala co nejplynuleji. Spíše než rovné pohyby tam a zpět by měla opisovat plynulé oblouky. Šetří to čas a energii. Vhodně střídejte seky, aby se vaše zbraň pohybovala co nejvíce plynule. Točte ji ale opět tak, abyste nezasáhli lidi okolo a abyste měli celou dobu ruce v rovině před tělem.

Sek by měl být veden rovně a poměrně razantně, až v poslední části zbrzděte pohyb zbraně a ztlumte její energii. Celou dobu dávejte pozor, kam sekáte. Pokud vám někdo náhle "vleze do rány" rychle svůj sek zbrzděte nebo odkloňte. Při doseknutí by měla být ruka natažená, propnutá a zbraň natočená tak, aby tvořila s paží jednu přímku (přitom ji ale nepřestanete pevně držet) - viz obrázek vlevo. Dosáhnete tak mnohem dále. Když flákáte seky a zbraň a ruku nepropínáte, dáváte tím nepříteli velkou výhodu vzdálenosti – zkrátíte si tím zbraň o 10-20cm. Stejné to je i u obouručních zbraní. Samozřejmě, že ruka a zbraň musí být ve stejném úhlu. Nemůžete sekat šikmo seshora a držet přitom meč hrotem dolů.

Dobrým cvičením je, když si před vás stoupne kamarád beze zbraně tak, že na něj dosáhnete jen při plně natažené ruce a vy ho budete zasahovat rychle za sebou jdoucími seky tak, abyste útočili co nejrychleji (razantní sek), ale abyste se ho jen lehce dotkli (dotyk je nutný, nekončete sek kus od něj, nepřítel musí zásah cítit) a rána nebolela (je nutné brždění). Nastavená vzdálenost vás současně nutí při seku propínat ruku, jinak promácháváte. Při jednotlivých secích se samozřejmě nekývejte a nepředklánějte, stůjte rovně. Také nesekejte stále na stejná místa, nepřítel by váš útok čekal. Střídejte nepravidelně různé zásahové plochy.

Toto cvičení má ještě jeden užitek - ukáže vám, zda máte vhodně těžkou zbraň. Sekejte na kamaráda minutu v kuse a snažte se mu dát co nejvíc zásahů. Pokud vám rány škubou zápěstím a ruka se vám příliš unaví, máte moc těžkou nebo nevyváženou zbraň. Pokud vás ruka nebolí a sekáte v pohodě, máte jich moc lehkou (po minutě seků by vás ruka bolet měla ) S přiměřeně těžkou zbraní byste měli dát za minutu 60-90 zásahů.

Při seku byste měli zasahovat soupeře posledními deseti centimetry své čepele. Když to bude míň, promáchnete, nebo způsobíte jen letmé škrábnutí, které protivník nepocítí nebo neuzná za zásah. Když to bude víc, zbytečně se přibližujete k soupeři (tím se ohrožujete) a hlavně si zmenšujete prostor pro pohyb své zbraně. Nepřibližujte se nikdy víc, než je třeba.

Pokud jste od nepřítele ve správné vzdálenosti, tak na něj prostým sekem bez pohybu nedosáhnete a spolu s útokem musíte udělat krok. Důležitou zásadou je, abyste první začali sek zbraní a až poté vyrazili dopředu tělem. V opačném případě se přiblížením vystavíte do rány nepříteli a ten vás může beztrestně zasáhnout, protože ho ještě neohrožujete vlastním útokem. Při kroku vpřed moc neotáčejte tělo, neměli byste letět za svou zbraní (alespoň pokud jste si ji neudělali nesmyslně těžkou či nevyváženou).

Zásah by neměl být moc silný. Rozhodně by z něj neměla být žádná modřina či podlitina (pamatujte, že nepřítel má na sobě většinou maximálně jednu vrstvu tenkého oblečení. Uvědomte si, že ne každý je zvyklý na silnější rány a pokud vás nepřítel požádá, abyste více brzdili svoje rány, určitě mu vyhovte.

O platnosti zásahu rozhoduje zasažený. Uznání zásahu se většinou ohlásí udáním zbývajícího počtu životů (to se může lišit podle pravidel konkrétní hry). Pokud vás nepřítel nezasáhl, dejte mu vědět, že o útoku víte, ale že ho nepovažujete za platný, aby vás nepodezříval z podvádění (např. „koleno“ předloktí“ „to byl je škrábanec“ „neměl jsi nápřah“). Pokud vás zbraň zasáhla jen špičkou a nezastavila se, tak si zásah nepočítejte. Pozor, nezaměňovat se situací, kdy nepřítel ránu ohleduplně zabrzdil a vy jste ji necítili moc silně! Pokud se rána sveze po štítu či zbrani a skončí v zásahové ploše, tak použijte rozumný odhad, zda ji sklonění či sražení zpomalilo natolik, že by vám udělala jen modřinu, nebo byla je lehce vychýlena a pokračovala prakticky stejně silně dál. Pokud jste byli zasaženi současně do zásahové a nezásahové plochy, tak pokud to bylo do hlavy, krku či rozkroku, tak se to zpravidla nepočítá, pokud jinam, tak většinou ano (na zdůraznění vyhýbání se těmto plochám). Někteří vykuci používají v boji ke krytí plášť. Uvědomte si, že je to jen kus látky a meč nezastaví! Pokud soupeřovu bržděnou ránu zastavil váš plášť či jiná část vašeho vybavení, uznejte si zásah (nebo si počítejte onu část vybavení jako zničenou ) Pokud vás zasáhne spolubojovník, je to stále platný zásah. Lehké zásahy například při nápřahu se většinou nepočítají (neměly sílu), ale klasický zásah ano (zvláště pokud si vás kamarád spletl s nepřítelem).

Kryty mnoho dřevařů neumí dobře, přitom jsou důležité. Pamatujte na to, že v první řadě musíte uhájit svůj život a až v poté vyřadit co nejvíce protivníků. Takže vždy nejprve kryjte ránu, která vás ohrožuje a teprve potom přemýšlejte o výhodných útocích. Je sice skvělé zasáhnout nepřítele do odkrytého ramene, ale když při tom ignorujete jeho sek na vaše břicho, není to jaksi ono.

Kryjte vždy tak, že nastavíte svůj meč kolmo na sek protivníka (kolmo v obou rovinách! nekryjte ránu naplocho) tak, aby zasáhl váš meč co nejblíže u příčky. Při krytu špičkou meče nemáte sílu a úder většinou projde (a váš meč vám ještě nafackuje). Při krytu mějte pokrčenou ruku, aby mohla snáze vstřebat sílu úderu. Zbraň by při krytu neměla mířit na nepřítele, ale naopak být kolmo na jeho ránu. Zde si dovolím malou odbočku – hodně totiž závisí na poměru hmotností obou zbraní. Vykrýt těžkým mečem lehký meč je snadné a vyplatí se držet meč kolmo (jako na obrázku). Pokud ale kryjete lehkou zbraní útok těžké zbraně, je lepší naklonit svoji zbraň asi v úhlu 45 stupňů, aby na ni soupeřova zbraň dopadla zhruba v polovině, postupně klouzla po vaší zbrani (přitom se velmi zpomalí a rána se citelně zeslabí) na příčku, kde ji definitivně zastavíte. Počítejte ale s tím, že nakloněním zbraně si omezujete prostor, který kryjete. Chce to dost cvičit. Taky ono sjetí po čepeli je na dřevárnách diskutabilní, protože polstrované čepele po sobě moc nekloužou a fantasy tvarovaná ostří ještě méně.

Meč s kterým kryjete by měl být co nejblíže u těla (v rovině těsně před tělem, jako byste stáli před zdí), abyste ho mohli pevně držet. Nestrkejte meč zbytečně dopředu, nejde o to zachytit nepřítelovu zbraň. Když nedosáhne a promáchne, jen vyděláte. Špička ale může mířit mírně na nepřítele (tzv. ofenzivní kryt), abyste dříve zachytili jeho ránu a účinněji ji ztlumili (opět pozor na zmenšení prostoru, kterým kryjete). Samozřejmě musíte držet meč dostatečně vepředu a stranou, aby vás kryl. Počítejte s tím, že po nárazu protivníkovy zbraně váš meč ještě trochu couvne. Nastavení meče proti jednotlivým sekům je na obrázku výše.

Častým nešvarem dřevařů (zvláště majitelů těžších zbraní, kterými se lépe kryje), je to, že drží svůj meč při všech krytech stále stejně vytrčený před tělem a jen ho mírně posouvají ze strany na stranu. Je to sice rychlejší, ale dají se takto vykrýt jen slabé rány. Silnější úder snadno prorazí. Nespoléhejte na mírnost protivníka a naučte se raději pořádné krytí.

Cvičte i kryty na hlavu a jiné nezásahové plochy. Sice by tam nikdo neměl útočit, ale nedělejte si iluze. Pokud jste dostali ránu do hlavy, je to sice chyba nepřítele (neměl tam sekat), ale i vaše vlastní (máte si hlavu krýt). Při krytu dávejte pozor, aby protivníkova rána nesklouzla po vaší zbrani nahoru do vašeho obličeje. Spíše držte zbraň mírně šikmo tak, aby rána sklouzla na příčku. Čepelí dolů kryjte jen rány zespodu či na nohu (ale i tou je většinou lepší uhnout), takové kryty jsou méně pevné a přetočení čepele zabere čas.

Při krytu musí jít vaše zbraň vždy proti zbrani protivníka (při pohledu zepředu). Pokud půjde souběžně, jednak se může dostat do krytu až po projití čepele protivníka (tzv. "zavření se") a hlavně tím nevyužívá svoji hybnost k zastavení rány nepřítele. Naopak, oslabujete si tím svůj kryt. Případně můžete zkusit krýt krátkými silnými odseky či protiseky proti protivníkově ráně.

Masivní obouruční meče s širokými čepelemi a velké palice a sekery se zbraní kryjí dost těžko. Jejich majitelé to vědí a spoléhají na tzv. „proražení krytu“, tj. to, že neudržíte kryt a oni vás zasáhnou. Není to fér, nemělo by to být, ale opět - nedělejte si iluze. Pokud máte krýt těžkou zbraň, uchopte svoji zbraň obouruč a snažte se uder vykrýt co nejblíže příčky. Případně můžete uchopit meč oběma rukama (jednou za jílec a druhou za konec čepele) a krýt středem zbraně. Udržíte tak i velmi silnou ránu, ale je nutné držet meč šikmo, aby rána sjela na příčku, jinak riskujete zlomení zbraně. Těžké zbraně vykryje nejlépe štít (pokud není moc lehký) a existuje ještě jedno řešení – silné ráně těžkou zbraní těsně uhněte (nejlépe dozadu) a než útočník stačí zastavit svoji zbraň a převést ji do dalšího útoku, hbitě přiskočte a zasáhněte ho. Případně uhýbejte častěji a nechte ho sekat, brzy se unaví.

Pokud se cítíte ohroženi něčími útoky (těžká zbraň, silné, nebržděné rány, zuřivé máchání). Nejprve ho upozorněte, aby se zklidnil a pokud to nepomůže, nehrajte s ním – ignorujte ho, někdy se budete muset nechat zabít (stačí se jen prohlásit za mrtvého), aby byl blbec spokojený a dal vám pokoj. Pak na takového člověka co nejdříve upozorněte organizátory, aby mohli zakročit.

Pokud kryjete ránu, která přichází zprava, snažte se stát v levém střehu a naopak. Jste tak mnohem stabilnější. V okamžiku, kdy kryjete úder, už ale musíte pevně stát. Pokud budete zasaženi uprostřed pohybu, můžete snadno spadnout.

Sekyrami a palicemi se kryje o poznání hůře než meči, protože jsou nevyvážené a často těžké a pomalé. Doporučujeme spíše krátké a rychlé protiseky proti nepřítelově ráně. Topory také nijak nekryjí ruku a tak je naprosto nutné mít dobrou rukavici. Zde na kvalitě opravdu nešetřete. K jednoruční sekeře nebo palici a k bijáku by měl prakticky samozřejmě patřit štít.

Kromě krytu můžete nepřítelově ráně také uhnout. Mnohdy jde o nejjednodušší a nejlepší řešení. Úhyb vám však ztěžuje protiútok (musíte si ho správně načasovat a vyrazit vpřed okamžitě, jak vás mine soupeřova čepel, ještě dokud dosekává vlastní sek). a také vás může vychýlit ze stabilního střehu. Pokud ztratíte rovnováhu a nepřítel okamžitě zaútočí podruhé, dostane vás. Nejčastější úhyby jsou schování přední nohy (při útoku na stehno), uhnutí dozadu břichem (při nízké vodorovné ráně) a zaklonění (při ráně na horní polovinu těla). Také dobře pomůže rychlé couvnutí či odskok (pozor na terén!). Ale opět pamatujte na odhad vzdálenosti – uhýbejte jen tolik, kolik je nezbytně třeba. Po úhybu se vždy co nejrychleji vraťte do střehu.

Boj začněte v okamžiku, kdy vás soupeř nemůže zasáhnout (nedává pozor, nemá připravenou zbraň, musí se nutně krýt před vaším útokem apod.). Nepokoušejte se mu srazit meč stranou. Dřevěné meče jsou velmi lehké a pohyblivé, mohou být ve zlomku vteřiny zpět. Nepokoušejte se o různé smyky a odsmyky, u dřevěných zbraní nefungují. Při boji nesekejte do nepřítelova meče. Nejde o to zasáhnout zbraň, ale protivníka. Svoje seky vždy pečlivě miřte na nepřítele, nejlépe na odkrytá místa nebo na místa, kde nepřítel útok nečeká nebo kde se mu bude obtížně krýt (střídejte tak chytře útoky, aby je soupeř nestíhal krýt). Nepřestávejte po jednom či dvou útocích, ale plynule pokračujte delší sérií útoků. Pokud máte dobrý trénink, dokážete to, aniž byste vypadli ze střehu a aniž byste v každém okamžiku přesně věděli co děláte. Necvičený člověk se za chvíli rozhodí, začne dělat nesmysly (nevhodný postoj, špatné kryty) a zasáhnete ho. Naopak, pokud vy sami ztrácíte koordinaci při delší sérii útoků, odskočte (či rychle ustupte) od soupeře a proveďte rychlý sek do vzniklého prostoru, čímž ho odradíte od pronásledování a získáte okamžik na vydýchnutí a srovnání se.

Ještě jednou upozorňuji na užitečnou techniku: těsně uhnete soupeřově ráně a než dokončí vlastní sek, přiblížíte se a zasáhnete ho. Soupeře můžete ke konkrétnímu útoku záměrně vyprovokovat tím, že schválně odkrýváte určitou část těla a nabízíte mu zdánlivě snadný cíl. Funguje to velmi dobře, ale je třeba slušný odhad vzdálenosti (aby vás soupeř těsně minul), schopnost rychle se pohnout dozadu i dopředu a také dobré načasování vašeho útoku (aby váš úder dopadl už ve chvíli, kdy soupeř teprve dokončuje svůj sek).

Pokud nepřítel seká hodně svisle, můžete uhnout i do strany, čímž se zcela vyhnete jeho útoku a hlavně – současně s jeho útokem (kterému jste uhnuli) sekáte i vy (úhyb a sek jdou současně). Soupeř pak musí krýt či uhýbat uprostřed svého seku.

Celou dobu pozorně sledujte nepřítele a soustřeďte se na boj. Využívejte jeho nepozornosti. Pokud si všimnete nějaké soupeřovy chyby, pozorně ho sledujte, zda ji neopakuje. Budete pak schopni dopředu znát jeho pohyby a tak jeho chybu snadno využít. Sami se snažte neopakovat se a být maximálně nepředvídatelní – neopakujte stále stejné sekvence útoků, nešermujte pravidelným tempem, ale občas trochu zrychlete a zpomalte. Požádejte zkušeného kamaráda, ať vás při šermu sleduje a pomůže vám odhalit vaše chyby. Při boji používejte mozek (nezdá se to, ale skutečný šerm je hlavně o něm), snažte se odhadnout svého protivníka, vypozorovat co dělá a pružně odpovídajícím způsobem reagovat. Na potřebné reakce máte často jen desetiny sekundy.

Boj se štítem je poměrně značnou výhodou. Štít vás skvěle kryje a hodně ztěžuje protivníkovi práci. Štít držte těsně před tělem, ne nalepený na těle a ne vytrčený dopředu. Štítem kryjte podle obrázku vlevo. Je důležité, aby vám při krytí štít neomezoval výhled (protivník by toho mohl využít a rychle změnit směr svého útoku). Štítem pokud možno nekryjte útoky hranou nebo "na tvrdo" (zbraň dopadá kolmo na štít a vy absorbujete veškerou energii nárazu), ale nastavte ho tak, aby rána dopadla na štít pod úhlem cca 45° a sklouznout mimo (dolů a do strany, ne nahoru na obličej!). Pro praváka držícího štít v levé ruce je základním postojem levý střeh. Štít vás tak maximálně kryje. Opět zdůrazňujeme: nehrbte se a nekrčte za štítem, stůjte rovně! Štít mějte natočený rovně nebo tak, aby po něm rány sklouzávaly stranou nebo dolů. Nesklápějte ho tak, aby po něm mohla nepřítelova rána vyjet nahoru do vašeho obličeje. A už vůbec nevystrkujte hlavu před štít.

Během jakéhokoliv pohybu (i během vašich seků!) mějte štít vždy těsně před tělem. Pokud s ním máváte kolem sebe nebo za sebe, je vám na nic. Tohle je velmi častá chyba nováčků. Poproste kamaráda, ať vás při boji sleduje a na tuto chybu vás upozorňuje. Při dobrém používání štítu jste prakticky nezasáhnutelní.

Ve střehu mějte zbraň již připravenou v nápřahu a v okamžiku, kdy na vás protivník zaútočí, vykryjte jeho ránu štítem a současně (tj. začít sek musíte už v okamžiku, kdy začal sek soupeř) zaútočte vy. To je hlavní výhoda štítařů - mohou dělat dvě věci současně. Otočky a jiné parádičky jsou sice efektní, ale strašně riskantní. Ne všechny útoky musíte krýt štítem, můžete stále krýt i mečem (zvláště útoky na stranu se zbraní). Nohou je zase jednodušší uhnout. Ať vás ani nenapadne útočit štítem (ani plochou, ani hranou), mohli byste způsobit vážné zranění! Při boji štítem si zvláště dobře nacvičte krytí stehna, je to místo, kam bezradní protivníci často míří své útoky. Druhé nejodkrývanější místo je rameno nad štítem (pokud držíte štít moc nízko) a rameno paže ruky držící zbraň (při seku). Při boji s pěstním štítkem držte ruku se štítkem nataženou (ale ne napnutou) hodně dopředu, více se tím chráníte. Pěstním štítkem nekryjte "na tvrdo" ale jen odvádějte a srážejte rány.

Boj dvěma zbraněmi (nejčastěji meč a dýka nebo dva tesáky) může být dost výhodný, ale je poměrně náročný na koordinaci. Nejprve se dobře naučte bojovat jednou zbraní. Obecně platí pravidlo, že obě zbraně by měly fungovat současně. Většinou jednou kryjete nebo blokujete soupeřovu zbraň a druhou ve stejném okamžiku (jako u štítu) sekáte, nebo útočíte oběma zbraněmi ze dvou různých stran nebo (pokud je nepřítelův útok moc silný) oběma současně kryjete (zbraně jsou buď vedle sebe nebo zkřížené). Hodně pracujte se vzdáleností. Většinou máte kratší zbraně než soupeř, ale to nevadí, když se k němu dostanete dost blízko, aby nemohl použít svoji zbraň, jste v pro vás ideální vzdálenosti. Hbitý člověk s dýkami dokáže porazit obouručák (v duelu, ne v řadovce :-) Boj kombinací zbraní hodně cvičte, aby jste si jimi navzájem nepřekáželi a dokázali jste s nimi dělat současně různé věci. Udělejte si také na zbraních pořádnou příčku nebo ještě lépe pevný koš (hlavně levoruční dýka, ale i tesáky), ať s nimi můžete dobře krýt.

Boj s přesilou není až tak složitý, jak se zdá. Pokud máte hodně místa, obcházejte nepřátele tak, aby na vás mohl v jednom okamžiku útočit jen jeden z nich. Pokud jste alespoň trochu pohybliví, lze toho dosáhnout poměrně snadno, jen se naběháte. Hodně používejte periferní vidění a hlídejte si boky a záda. Nenechte se obklíčit. S výhodou využijete přírodní překážky a omezený terén, tak, aby překážel soupeřům. Nepřátelé vás nesmí obklopit z více stran. V užším prostoru s chráněnými boky (např. úzká chodba) jste schopni udržet proti sobě přesilu nepřátel i velmi dlouhou dobu - bojujte pasivně a moc neútočte. Pečlivě kryjte a udržujte si prostor naznačenými útoky. Nenechte se zastrašit. Neproskakujte mezi dvěma nepřáteli, obvykle to snadno schytáte.

Pokud máte přesilu vy, snažte se ji využít, dokud trvá. Co možná nejvíc se zapojujte do boje, nestůjte vzadu a nečekejte, okrádáte se tím o využití vaší přesily. První útočte na nepřátele, kterým zbývá nejméně životů. Malá část vaší jednotky zabaví většinu nepřátel (klidně v pasivním, zdržovacím boji 1:1) a malá skupinka je v drtivé převaze postupně likviduje jednoho za druhým. K vyřízení nejsilnějších protivníků používejte luky (ale s mírou i tito lidí si chtějí zašermovat). Ale pozor, nejde jen o vítězství. Boj v přesile je často nuda pro obě strany (jedna jasně prohraje a nemůže s tím nic dělat a druhá jasně pobije nepřítele a ani se nemusí snažit, mnoho lidí se ani nedostane k boji). Proto se organizátoři bitev snaží udržet obě strany co možná nejvíce stejně silné. Jinak to není zábava.

Šermířský duel a boj v bitvě se dost liší. V turnaji máte čas, klid a hodně prostoru. Můžete se soustředit na protivníka, odhadnou podle jeho pohybů, pohledů a přesunu těžiště těla jeho následující akci. Bez problémů si udržíte střeh a vzdálenost, dobře kryjete i sekáte. Stále víte co děláte (tedy alespoň doufáme :-) V bitvě je to jiné. Jste zaplaveni adrenalinem, kolem vás je spousta nepřátel, vzduchem létají čepele a šípy a terén zpravidla rozhodně není ideální. Většina lidí začne zběsile mávat zbraní a zapřahovat, nebrzdit údery a vůbec jinak "prasit". Snažte se udržet si kontrolu nad tím, co děláte. Zachovejte střeh i rozumné tempo, nešilte.

Boj v řadě je asi nejobvyklejší formace. Je statická, nudná, ale často efektivní. Pokud jste v řadě, dávejte pozor nejen na nepřítele před sebou, ale i na nepřátele nalevo a napravo. Jsou možná ještě nebezpečnější než ten před vámi. Dávejte pozor, kdy se kdo před vámi odkryje, kdy na vás kdo nedává pozor (soustředí se na boj s vaším spolubojovníkem) a zasáhněte ho (ne jen protivník přímo před vámi, i ti vedle něj). Sami se moc neodkrývejte. Držte linii. Pokud vystoupíte dopředu, ohrožují vás protivníci po stranách, pokud ustoupíte dozadu, ohrozíte kamarády napravo a nalevo. Pokud z řady vypadnete úplně, umožníte protivníkovi prorazit formaci.

Snažte se v řadě spolupracovat se spolubojovníky okolo. Pozorně sledujte vše okolo sebe (používejte periferní vidění), nesoustřeďte se jen na jednoho protivníka. Pokud se kamarád vedle vás odkryl svým výpadem, kryjte ho před útoky nepřátel. Pokud kamarád odkryl nepřítele nebo zablokoval jeho zbraň, hbitě to využijte. Bojujte společně a koordinovaně. Pokud kamarád vedle vás zemře a v řadě vznikne mezera, ihned se posuňte a zaplňte ji. Pokud vám zbývá poslední život, snažte se o něj nepřijít. Držte se z dosahu nepřátel a neriskujte. Ale stále je zadržujte a ohrožujte. Tím velmi pomůžete kamarádům v boji. Vaše řada bude sice řidší, ale nepřítel nepronikne skrz.

Řada je nejzranitelnější zezadu. Pokud se vám podaří nepozorovaně se dostat na druhou stranu, můžete nepříteli způsobit strašné škody. Pozor! I při útoku zezadu musí mít každá rána pořádný nápřah a musí být mezi nimi dostatečné pauzy. Přejetí čepelí po zádech nepřátel (tzv. "vlnitý plech") je zakázáno. Když sekáte nepřítele do zad, tak nebuďte zbrklí. Nepřítel o vás neví, máte čas. Pečlivě miřte svoji ránu (raději níž, může se na poslední chvíli sehnout a dostat to do hlavy) a pečlivě ji zabrzděte (ale musí o vaší ráně vědět). Někdo je zvyklý při útoku zezadu volat "Záda", ale obecně se to nedělá (toto zvolání používají vaši spolubojovníci, aby upozornili ostatní, že nepřítel pronikl do zad). Nepřítel se totiž rychle otočí a instinktivně (a většinou nekontrolovaně) máchne dozadu, takže se často oba bolestivě zasáhnete.

Boj v řadě můžete vyhrát několika způsoby: 1) Máte zkušenější bojovníky, více životů apod. a nepřítele jednoduše vybijete. V tomto vám mohou výrazně pomoci střelné a vrhací zbraně, případně kopí, které jsou často v řadovkách klíčové. 2) Dostanete se do týla nepřátelské řady (ať už obejitím ze strany nebo útokem ze zálohy), zraníte hodně nepřátel, způsobíte zmatek a rozbijete protivníkovi formaci. 3) Soustředěným útokem v jednom místě prorazíte řadu a opět rozbijete nepříteli formaci. Sami mějte na křídlech schopné bijce, kteří jsou schopni zastavit jednotlivé pokusy o oběhnutí. V týlu mějte vždy zálohu, která řeší nepřátele, kteří se vám dostali do zad a neustále hlídá, kde taková možnost hrozí. Navíc vyplňují volná místa v řadě, když někde najdenou odpadne moc lidí a udělá se nebezpečná mezera. Do středu řady stavte hlavně štítaře (nejlépe prokládané obouručáky), kteří dokáží blokovat i více nepřátel najednou (máte v tom místě řidší řadu) a tím vám ušetřit síly na váš vlastní soustředěný útok či oběhnutí. Krátké zbraně jako dýky a tesáky jsou v řadě jen málo účinné.

Držení formace je velmi důležité. Pokud dokážete ukázněně dělat to, co máte, je polovina vítězství vaše. Morálka a disciplína je často klíčová. Komu povolí nervy a začne prchat, prohrál. Soustředěný postup celé řady vpřed je jen otázka vůle. Nesmíte zaváhat. Nenechte se zastrašit řevem, hrůzostrašnými kostýmy a rozeběhnutým houfem nepřátel. Však oni před vámi zastaví. Nikdy se neotáčejte k nepříteli zády a neprchejte, snadno vás dorazí zásahy do zad. Pokud ustoupit opravdu musíte, ustupujte pozadu a stále kryjte. Otočit a rozeběhnout se smíte jen tehdy, když jste od nepřítele dost daleko. Nenechte se zatlačit ke zdi nebo do kruhové obranné formace, většinou jste stlačeni nepřáteli natolik, že máte omezený pohyb a navíc jste v malém kruhu zranitelnější ze stran.

Boj v neuspořádaném shluku (většinou po rozbití řady nebo na volném prostranství) je jiný. Je to spousta individuálních duelů, případně bojů v přesile. Pamatujte, že daleko snáz než protivníka, se kterým bojujete (toho si je držte od těla a jen vázejte jeho pozornost, případně (pokud je silnější) nepřijímejte souboj a běžte dál), můžete zranit nepřátele soustředěné na jiné duely. Sekejte do zad a boků nepřátel. Vhodně se pohybujte a manévrujte svého protivníka tak, aby ho mohli vaši spolubojovníci zabít zezadu. Od stejného chraňte své spolubojovníky. Neustále dávejte pozor, kde byste mohli zaútočit a kryjte si záda. Varujte výkřikem své kamarády. Někdy se tomu říká taktika vlčí smečky. Hodně se naběháte, ale je to velmi účinné.

Boj v úzkém prostoru poznáte většinou na bitvách při dobývání věží. Většinou jde o řadovku o šířce 3-8 metrů, kde jsou strašně namačkáni bojovníci obou stran ve snaze získat přesilu a vybít nepřítele. Lidi si navzájem děsně překáží, není se jak napřáhnout, všude trčí jen štíty a hlavy a boj je nebezpečný a nezábavný. Dokonce se tam objevují takové šílenosti jako řady štítů nad sebou (spodní řada klečí), seky za roh (za krajní strom) naslepo, snaha prorazit řadu silou (ramenem, štítem nebo těžkou zbraní), střelba seshora (lučištník na ramennou kamaráda) nebo zespodu (sedící lučištník). Nedějete to, je to nebezpečné! Takovýto boj nejčastěji vyřeší lučištníci (pozor, skoro každý vystřelený šíp získá nepřítel a tak ho necílená střelba jen zásobuje municí), vzácněji kvalita bojovníků nebo soustředěný (spíše psychologický) nápor. Určitě pomohou taky kopí. Vhodný styl boje závisí na okolnostech - pokud jste v časové tísni (protivník má více střelců, léčí se, čeká posily), buďte aktivní a nepřestávejte útočit ani na okamžik, pokud jsou výhody na vaší straně, neútočte, jen co nejlépe kryjte. Nemačkejte se za každou cenu dopředu, počkejte vzadu a doplňujte ty, kteří zemřeli. Obecně se snažte podobným těsným skrumážím vyhýbat.

Omezený prostor poznáte také v hustém lese, křoví či v podzemí. Velkou výhodou jsou tam kratší zbraně (s dlouhými se ani nerozmáchnete). Nemůžete moc ustupovat ani pracovat se vzdáleností, zato můžete s výhodou využít přírodní překážky ke krytí. Takový boj nebývá moc bezpečný a pokud je to možné a vhodné, přesuňte se raději svorně do volnějšího terénu.

Zde jsou běžné chyby, kterých se dopouští méně zkušení dřevění šermíři, některé jsou způsobené neznalostí či špatnou technikou, jiné tím, že mnozí se snaží v honu za co největší výkonností vytěžit z pravidel co se dá, aniž by přihlédli k tomu, že šerm dřevem má realisticky napodobovat skutečný šerm. Opakuji, že šermujeme hlavně pro zábavu, jde o hru samotnou a o zážitek z ní, ne o vítězství.

Špatný střeh - nováček se většinou hrbí a hodně předklání, aby co nejvíce zmenšil své zásahové plochy, případně je skryl za nezásahovými plochami (hlava, předloktí) či štítem. Nejenže tím omezujete svoji pohyblivost, ale hlavně strkáte hlavu dopředu a snižujete ji do prostoru, kde nejvíce létají meče. Pak není žádný div, když dostanete mečem přes obličej. Je to velice nebezpečné.

Krytí nezásahovými plochami - někteří vykuci cíleně kalkulují s pravidly boje a vědomi si toho, že zásah platí jen někam, vystaví nepříteli maximum neplatných ploch - vytrčí před sebe hlavu, předloktí a lokty a vše ostatní schovají za ně. Je to vyčůrané zneužívání pravidel (zneužíváte toho, že by vás nepřítel neměl mlátit tam, kde to bolí a může dojít ke zranění) a navíc sebevražedný nesmysl, kdy se necháte co nejbolestivěji zbít, jen abyste nedostali herní zásah.

Nevhodné držení meče - častou chybou je to, že mečem míříte někam do boku. Nepřítel se pak může beztrestně přiblížit a vy dokážete pohotově zaútočit jen z jednoho či dvou směrů, což je předvídatelné. Naopak vytrčit ruku s mečem co nejvíc dopředu a mířit mečem přímo na nepřítele je také zbytečné. V takové poloze nejste schopni pohotově zaútočit (snad kromě bodu, který ale provést nesmíte).

Útok na zbraň - jednoduchá, ale velmi častá chyba začátečníků je, když nesekají do nepřítele, ale snaží se při svém útoku zasáhnout hlavně jeho meč či štít a snaží se za každou cenu vykrýt jeho meč, i když je moc daleko, aby zasáhl (promáchl by). Při seku se snažte trefit zásahovou plochu soupeře. Soupeřův meč či štít je překážka, kterou se snažíte obejít (sekat tam, kde není, kde je soupeř tzv. odkrytý). Při krytu kryjte těsně před tělem, pokud soupeř promáchne, můžete pohotově zaútočit.

Nahodilý útok - mnoho lidí při útoku jen tak mává mečem a vlastně vůbec neví, kam sekají. Při každém jednom seku byste měli mít jasno v tom, které místo na soupeřově těle se snažíte zasáhnout a také zda jde o plný sek, nebo jen o letmé seknutí, které ani nemusí zasáhnout, ale slouží hlavně k odpoutání pozornosti.

Špatná vzdálenost od cíle - nezkušení šermíři u sebe běžně stojí příliš blízko. Je to většinou proto, že při seku nepropínají ruku a tak z běžné vzdálenosti nedosáhnou. Při seku mějte zbraň v jedné linii s nataženou rukou a nechoďte k soupeři zbytečně blízko, jen byste se tím ohrožovali. Stůjte od soupeře tak daleko, aby, má-li vás zasáhnout, musel udělat krok. Budete tak mít čas jeho ránu zaznamenat a vykrýt. Z menší vzdálenosti může být sek velmi rychlý. Tak rychlý, že ho není možné stihnout vykrýt.

Jen jeden útok - nováček často sekne po soupeři a hned se stáhne. Prakticky nikdy neuspěje. První útok se totiž kryje nejlépe (soupeř je ve střehu, připravený, váš útok včas vidí). Nezůstávejte u jednoho útoku, ale zasypte soupeře celou sérií útoků. Pokud nemusí dobře krýt, tak už druhý či třetí uspěje (v nejhorším třetí či čtvrtý ) Všechny útoky by ale měly být kontrolované, cílené atd.

Ignorování krytu - pokud na vás letí nepřítelova zbraň, nenechte se strhnout odkrytým břichem nebo jinou částí soupeřova těla ke svému útoku. Dojde pak k tzv. souseku, kdy nepřítel zasáhne mne (protože neřeším jeho útok) a já současně zasáhnu soupeře (využil jsem toho, že se při svém útoku nemůže krýt). Něco podobného by v reálu byla jasná sebevražda. Nejprve vždy zajistěte, aby vás soupeř nezasáhl (kryt, uhnutí, ...) a pak teprve sami útočte. Pokud "jedete na souseky" (v případě že máte víc životů než soupeř se to vyplatí), jde o zneužívání pravidel boje.

Změna směru seku – kdy naznačíte sek na nějaké místo a na poslední chvíli přejdete do útoku na jiné místo (nejlépe pokud si soupeř právě zakryl výhled a tak změnu směru seku nečeká). Problém je, že zatímco v reálném šermu a při pořádném nebržděném seku se vám podaří posunout meč sotva o deset centimetrů, u lehké dřevěné zbraně a pomalejšího šermu přesunete meč klidně i o půl metru (ze seku na pravé rameno uděláte sek i na levý bok apod.). Je to nerealistické a do šermu to nepatří. Pokud vám to někdo dělá, pozorně posuďte jeho nápřah při takovém útoku, velmi často jde jen o lehké plácnutí zápěstím, které by nikoho nezranilo, tj. ránu nemusíte uznat.

Nevhodné krytí – nováčci se často nechávají strhnout pudem mít soupeřovu čepel co nejdále od sebe, takže při krytu natahují ruku o nejdále, dávají ji před sebe (nekryjí sebe, ale zbytečně vepředu) a při krytu se „zavírají“ (viz výše)

Kryt břichem - vzhledem k tomu, že se na dřevárnách nesmí bodat, velká část lidí ignoruje tuto možnost a nevšímá si hrotu soupeřova meče. Co víc, neváhají zablokovat hrot meče vlastním trupem (vždyť pak jde o bod a ten přeci neplatí) a přitom sami útočit na nepřítele. Je to samozřejmě prudce proti duchu šermu. Nedělejte to.

Lehká ťuknutí - je první hlavní metoda jak dostat nepřítele, aniž byste šermovali. Pořídíte si hodně lehkou zbraň a pak nepřítele zasypete zběsilým deštěm ran, vedených ale ovšem jen lehkým pohybem zápěstí. I kdybyste drželi v ruce ostrý ocelový meč, stačil by na zadržení takových útoků jen tlustší kabát. Tyto letmé útoky vůbec nemusíte uznávat. Upozorněte soupeře, že seká bez nápřahu, ať seká výrazněji (to neznamená silněji !!). Vy sami se snažte sekat poctivěji, aby váš útok budil jasný dojem nebezpečného ohrožení.

Prorážení krytu - je druhá hlavní metoda. Zde nezůstanete jen u dojmu. Pořídíte si velmi těžkou a pádnou zbraň (nejlépe bojové kladivo, kyj či velkou sekeru, kde můžete po přidání velkých kusů molitanu u kontroly zbraní argumentovat, že zbraň je přeci měkká) a pak s ní pořádně švihnete a spoléháte na to, že soupeř se svým lehkým mečíkem neudrží kryt a váš zásah projde. Nejlépe si na takový útok najdete někoho drobného a nejlépe děvče, tam je úspěch zaručen. Je to jednak jasné porušení pravidel (nekontrolujete a nebrzdíte svůj útok) a jednak to je velmi nebezpečné. Dobře polstrovaná zbraň sice sama o sobě nezraní, ale nepřítel může být zraněn svým mečem či štítem, který na něj srazíte a velké riziko vzniká i tím, že těžká zbraň s velkou hybností odhodí či srazí nepřítele a pád na kámen či ostrou větev může mít vážné následky. Pokud potkáte někoho takového, tak nejlepší je těsně se vyhnout silné ráně (krátký ústup dozadu) a poté, co nepřítel promáchne (pokud to s váhou zbraně opravdu přehnal, strhne ho zbraň svou setrvačností), se rychle přiblížit a zasáhnout ho. Pokud se cítíte ohroženi, protivníka jasně upozorněte, že by měl brzdit a tlumit své rány a pokud to nepomůže prostě boj vzdejte (lépe být herně mrtví, než reálně zraněný) a na nebezpečeného hráče upozorněte organizátory (nehádejte se s ním sami). S tím souvisí nejnebezpečnější chyba vůbec:

Ztráta sebekontroly bojujícího. Dokud jste při boji nad věcí, víte co děláte a hrajete si, je vše fajn. Ale ve vypjatých a zoufalých situacích, pokud jste naštvaní či jinak rozrušení nebo pokud hodně potřebujete vyhrát, může se stát, že si přestanete uvědomovat co děláte, přestanete brzdit a hledět na zásahové plochy a mlátíte, co to dá. V takovém okamžiku jste nesmírně nebezpeční a snadno můžete způsobit i vážná zranění (zlomené kosti, přeražené prsty, otřes mozku, ...). Nevěřili byste jak snadno se dá pod tíhou atmosféry proměnit v berserka. Prosím, je to jen hra, připomínejte si to neustále a pokud se ve vašem okolí vyskytne někdo příliš zmámený emocemi, jasně vystupte ze hry a dejte mu čas na uklidnění (pokud na něj začnete okamžitě řvát, jen přilijete olej do ohně). Každopádně platí důležité pravidlo: nikdy nebojovat pokud nemají všichni bojující dobrou sebekontrolu.

Nepoužívání rukavic - rukavice (pokud možno ne jen kožené, ale zesílené třeba filcem nebo jekorem), prosím, používejte vždy. I mimo hru samotnou, když si jdete jen tak na chvilku zašermovat s kamarádem (to je mimochodem jeden z nejčastějších zdrojů zranění). Je to úplně základní bezpečnostní opatření. Zásahy do rukou jsou velmi časté a velmi bolestivé. Pokud máte přilbu, tak si ji taky berte, co to jen půjde. Většinou to bude zbytečné, ale ty příhody, kdy ji budete potřebovat, její notorické používání ospravedlní

A tady jsou rady co dělat s některými zbraněmi:
Mám jen jednoruční zbraň – využívejte druhou ruku. Při krytu místo odstoupení od soupeře přistupte trochu blíž, levačkou zachyťte nebo odkloňte jeho ruku v zápěstí a současně sekněte. Chce to pohyblivost ale funguje to )
Mám obouruční zbraň – vaše výhoda je jednak ve vzdálenost (zpravidla dosáhnete dál než soupeř) a ve větší rychlosti seků a krytů (využíváte páku mezi rukama). Pečlivě udržujte vzdálenost, kdy na vás soupeř ještě nedosáhne a vy na něj už ano (pokud se má tendenci přibližovat, ustupte a sekejte po něm). Zasypte ho rychlými údery z různých stran.
Mám jednoručku a štít – Dobře se kryjte štítem a když po vás soupeř seká, kryjte štítem a současně (rány dopadnou ve stejný okamžik!) sekejte vy po něm.
Mám dva tesáky – využívejte toho, že máte dvě zbraně a tedy můžete dělat dvě věci naráz (např. kryt a sek, stejně jako u štítu), snažte se přiblížit k soupeři, na blízko, abyste na něj dosáhli (má-li delší zbraň tak pak už zase on nemůže útočit na vás).
Mám pomalou, těžkou zbraň – pořiďte si jinou zbraň nebo přiberte 20kg svalů
Bojuji proti štítu – nejsnáze zasáhnete stehno pod štítem a rameno nad štítem. Sekněte několikrát po soupeři a zjistěte, jak to umí se štítem, pokud se jím neustále dobře kryje, máte to těžké. Nesekejte mu do štítu (to se jen unavíte a zničíte si polstrování), ale střídejte seky z různých stran (hlavně seshora a zespoda), abyste ho donutili rozpohybovat štít. Nejprve veďte sek, abyste dostali jeho štít tam, kde ho chcete mít a poté sekněte tam, kde se odkryl.

Závěrečná poznámka: nejsem mistrem šermu (nikdo takový u dřevěného šermu ani neexistuje) a tak ne vše, co zde radím musí být nutně nejlepší. Snažil jsem se jen sepsat základní zásady a rady osvědčené praxí s důrazem na bezpečnost vaši i soupeřovu. Těch zásad a pravidel je hodně. Ono taky naučit se slušně šermovat není jednoduché. U železného šermu (který je náročnější, riskantnější a je třeba se ho naučit mnohem poctivěji) se slušné základy učí několik let (při častém, pravidelném a velmi intenzivním cvičení). Se dřevem to jde rychleji, ale počítejte s tím, že nejmíň rok budete častěji prohrávat než vyhrávat. Vracejte se opakovaně k zde uvedeným zásadám, zamýšlejte se nad nimi a cvičte. Postupně do toho vniknete. Nejvíc vás naučí praxe a tak cvičte a cvičte )