Rukavice, zbroj končetin a přilby
 

Nemyslete si, že všechny zbroje se nosí na akcích jen na parádu či pro efekt. Ne. Nosí se proto, abyste neměli modřiny nebo neutrpěli ještě horší zranění. Sice vám nehrozí opravdu vážná a nebezpečná zranění (důkladná zbroj trupu opravdu není nutná), ale o to více modřin a oděrek budete mít. Je dobré chránit před nimi zvláště nejcitlivější a nejvíce ohrožené části těla - ruce, klouby a hlavu.

Rukavice jsou nejdůležitější ochrannou pomůckou vůbec. Přes prsty dostanete ránu velmi často a jsou to rány velice bolestivé. Může se stát, že vám i zlomí prst. Vždy proto noste rukavice a to co nejlepší. Obyčejné tenké kožené či lyžařské rukavice jsou jen minimem, ochrání vás před malými tržnými ranami a nepatrně ztlumí úder. Lepší jsou tlusté kožené pracovní rukavice, případně s pletenými rukavicemi uvnitř. Ty už alespoň trochu tlumí ránu a chrání prsty. Ideální jsou tlustě polstrované či tvrdé rukavice. Nejlépe na hokej nebo hokejbal (nestylový vzhled zamaskujte barvou či kobercovkou). Oblíbené jsou ocelové plátové rukavice (používají je šermíři), ale ty jsou drahé, dost těžké (zpomalují vás v boji) a hrozí, že jimi někoho zraníte. Nepoužívejte ani kroužkové rukavice. Prstové rukavice jsou zbytečné. Jednotlivě prsty prakticky nikdy nepotřebujete a palčákové provedení mnohem lépe chrání ruku (lamely přes jeden prst nechrání před silou údery, lamela přes čtyři prsty úder rozloží). Dobrou rukavici si můžete snadno vyrobit - z jekoru či koberce (většinou z více vrstev – jen nedávejte lepidlo až do kraje, aby nevznikaly tvrdé, ostré hrany) vyrobte segmenty a ty pospojujte nýty, aby tak vznikl ohebný pás, který vám bude krýt ruku. Podobně můžete vyrobit i krytí palce. Tento pevný pás dobře vypolstrujte (cca 2cm filcu) a připevněte ho k rukavici - můžete ho tam přilepit či přišít nebo k němu jen udělat pásky a navlékat ho na obyčejnou rukavici. Místo pevného pásu můžete použít i jen důkladnou tlustou vycpávku (vatelín, hadry apod.) a vyrobit si jakousi boxerku - ta chrání také velmi dobře. Ochrana ruky by měla sahat až k zápěstí.

Rukavice je dobré mít takové, aby se daly snadno a rychle nasadit a sundat, nejste pak líní si je vzít pokaždé, když je potřebujete. Přidělejte si na opasek i nějaký závěs, kam můžete bezpečně uložit rukavice, když je zrovna nepotřebujete.

Před zásahy do předloktí vás ochrání nátepníky. Sahají obvykle od lokte po zápěstí a zapínají se buď na šněrování - polovina 1 (pomalé nasazování) nebo na dvě tři přezky polovina 2 (hůře drží na ruce). Pokud má nátepník opravdu chránit a ne být jen ozdobou a součástí kostýmu, musí být z něčeho tlustého a polstrovaného. Vhodné jsou dvě vrstvy jekoru s cca 2-3 mm tlustou vrstvou filcu vespod. Můžete je natřít (ne přímo jekor, změnil by se v struhadlo!) nebo potáhnout tenkou kůží či koženkou apod. Krýt rány předloktím je sice zakázáno, ale mít ruku chráněnou se často hodí.

Lokty si také chraňte. Můžete do nich být zasaženi poměrně snadno a je to velmi bolestivé. Nejlepší jsou loketní chrániče na in-line brusle a podobné chrániče. Klidně můžete mít i nějaké staré, z druhé ruky. Před delšími boji si je nasaďte pod kostým, není to vidět a kloub je spolehlivě chráněný. Podobné chrániče pna kolena se ale moc nehodí, protože při šermu nejste zasahováni do kolena ani tak zepředu, ale spíše z boku, Proto jsou lepší chrániče celých holení. Vyrobíte je jako velký nátepník, připevněný vzadu na lýtku několika pásky. Dbejte na to, aby dobře kryly i koleno a to hlavně ze strany (můžete přidat i nějaké polstrování - filc, karimatka nebo látkou lehce stažený molitan).

Přilba je často k nezaplacení. Krom toho, že může jít o velmi hezkou a efektní součást kostýmu, ochrání vás v divoké skrumáži před náhodnými a nekontrolovanými ranami, zapřahováním spolubojovníků i před vaší špatnou technikou (předklánění se, sklánění hlavy do výšky, kde nejvíce létají čepele, špatné krytí, kdy si ránu „vytáhnete“ na hlavu apod.). Nejlépe je koupit si kovovou přilbu na historický šerm (nejlépe asi normanku, šlap nebo barbutu), ale cena se pohybuje mezi 1-4 tisíci korun. Přilbu si můžete samozřejmě i vyrobit. Základ přilby může být různý: stará přilba na motorku, zednická přilba s odříznutým kšiltem, přilba vyrobená z několika (obvykle 4-8) kožených či jekorových dílců, ale lze použít i prošívanou čapku a může posloužit i dobrá beranice či jiná vhodná čepice).

Přilbu upravte tak, aby nevypadala moderně, natřete ji a případně ji doplňte o různé ochranné části, jako je nánosník, závěs či lícnice. Nánosník chrání váš obličej. Měl by sahat tak po konec nosu, ale měl by být kus před nosem, aby do něj nenarazil při posunutí přilby. Musí být dost pevný a pevně připojený (nejlépe železný). Závěs vám kryje temeno hlavy. Může být z kroužků jako kroužková košile (pak si pod kroužky dejte látku, aby vám závěs netrhal vlasy), z vodorovných i svislých segmentů (tlustá kůže, jekor) nebo alespoň z látky (co nejtlustší, lépe z více vrstev). Pokud závěs upletete z tlusté šedé vlny a natřete ho kovovou barvou, tak bude z dálky vypadat jako kroužkový. Závěs by vám měl sahat po ramena a chránit krk. Také může splývat po ramennou a chránit i ramena a horní část hrudi. Lícnice jsou připevněné na bocích přilby, chrání vám tvář a čelist. Vhodný materiál je tlustá kůže, víc vrstev jekoru apod. Lícnice, nánosník ani závěs by vám neměly překážet ani vám omezovat výhled.

Nepoužívejte uzavřené přilby a přilby s hledím - silně omezený výhled je příliš velkou nevýhodou. Nekupujte ani krásné kartonové přilby, které se občas prodávají na historických trzích – nic nevydrží. Můžete je ale rozebrat na díly, ty překreslit na jekor a udělat si podle nich funkční přilbu (nezapomeňte ji uvnitř vypolstrovat filcem nebo karimatkou). Přilbu můžete dozdobit různými efektními ozdobami jako jsou rohy, chocholy, klenoty apod. Rohy by neměly být moc dlouhé (zachytávaly by se vám o větve) ani ostré (bezpečnost). Můžete je vyrobit z papíru, jekoru nebo použít pravé kravské rohy - dovnitř rohů zalijte epoxidem dřevěný špalík a ten zevnitř přišroubujte několika vruty k přilbě. Chocholy vyrobte třeba z pletací vlny, ale můžete použít i koňsky ocas či hřívu (lze je sehnat na jatkách), případně smeták (vyndáte z něj celou měkkou část v celku). Další ozdoby doplňte podle vlastní fantazie, ale pamatujte, že by neměly být příliš velké či těžké, protože přilba musí být především funkční.

Zbroje trupu
Reálné funkční zbroje trupu, které se používají v historickém šermu, nejsou na dřevárnách nutné. Dřevěné zbraně jsou obvykle natolik tupé a lehké, že nehrozí poranění vnitřností ani zlámaná žebra. Přesto jsou dobové zbroje na akcích vítány a zpravidla oceňovány výhodami v boji. Také vás ochrání před modřinami a oděrkami. Proto si, pokud můžete, zbroj pořiďte. Nemusí to být drahá, těžká a plně funkční středověká zbroj, jako v historickém šermu, stačí lehká (ale vzhledově hezká!) imitace.

Ocelová plátová zbroj je sice velmi efektní a skvěle chrání, ale je velice drahá a hlavně těžká - zpomalí vás natolik, že nebudete mít při šermu rychlými dřevěnými zbraněmi velké šance. Další nevýhodou je příliš dobrá ochrana - necítíte, kam jste dostali zásah - zda do zásahové plochy nebo mimo ni. Proto je lépe mít plátovou zbroj jen na některé části těla (klouby, rukavice apod.).

Pokud si budete chtít vyrobit kroužkovou zbroj, odkazuji vás na stránky Wothanburgu, kde je k dispozici velmi dobrý, podrobný návod (http://www.curiavitkov.cz/clanek1.html). Kroužkovou košili je možné vyrobit i z pérových podložek (nejlépe šestek), ale je pak hodně těžká a také drahá, na dřevárny nic moc. Jestli budete chtít používat kroužkovou zbroj jen na dřevárny, tak klidně použijte trochu tenčí drát a používejte o něco málo větší kroužky. Také nedělejte dlouhé rukávy a košili ukončete v půlce stehen. Ušetříte si práci a hmotnost. Pokud chcete, aby vám kroužková košile nerezla, vyrobte ji z pokoveného, nerezového či měděného drátu (ale jen pokud ji chcete nosit POUZE na dřevárny). Jinak mějte košili dobře proolejovanou konzervačním prostředkem, nenechávejte ji ležet na zemi a na dešti. Velmi důležité je u kroužkové zbroje (a zvláště u kroužkové kukly na hlavu), že se zbroj nenosí jen tak, ale musí pod ní být vycpávka (dobře poslouží upravený vaťák). Počítejte s tím, že bude brzy hnusně promaštěný.

Další variantou je destičková nebo šupinová zbroj. Z ocelového plechu (tloušťka cca 1mm, ne pozink), ale třeba i z jekoru, linolea, tvrdé gumy, starých žaluzí na okna a jiných vhodných materiálů vyřežete destičky vhodného tvaru a velikosti a průbojníkem či vrtačkou do nich naděláte díry. Destičky pak buď pospojujete provázky (u plechu kroužky z drátu nebo lépe pérovými podložkami) do dlouhé vesty (je nutný vaťák nebo jiné polstrování dospod) nebo je přišijete, přivážete či nanýtujete na vhodný podklad (vaťák, stará kožená bunda, kabát či sako - dají se sehnat v sekáčích). Pokud jsou destičky nanýtované napevno, jde o destičkovou zbroj, pokud jsou připevněné jen nahoře a překrývají se, jde o zbroj šupinovou. Pokud budou destičky či šupiny moc velké, bude zbroj neohebná a neforemná, pokud budou moc malé, bude výroba zbroje velmi pracná. Ideální velikost je 5-10 cm.